Šahíd

V tomto autofikčním filmu se stírají hranice mezi realitou a fikcí, mezi byrokracií a fantazií. Režisérka se snaží zbavit mučednického titulu „Šahíd“ ve svém jménu, ale v cestě jí stojí pradědeček, kdysi prohlášený za mučedníka. Narges Kalhor se vypořádává se svými íránskými kořeny v absurdní směsi humoru, hudby a inscenace.

Ve svém autofikčním filmovém díle odhaluje filmařka Narges Kalhor složitou oblast lidské identity. V centru její pozornosti stojí otázka ženské identity, vznikající mezi její rodnou zemí Íránem a Německem – a také otázka jazyka, který tuto identitu utváří. Narges Kalhor chce přestat používat střední část svého jména „Shahid“, jehož význam „mučedník“ vnímá jako velkou zátěž. Pochází od pradědečka, který tento čestný titul v Íránu získal podle nábožensko politických tradic a bez ptaní jej předal svým potomkům.
Narges Kalhor se tomuto dědictví věnuje s notnou dávkou humoru a za pomoci filmových výrazových prostředků: Legendární předek a jeho souputníci se objevují jako duchové, kteří ve filmu tančí kolem režisérčiny dvojnice a snaží se ji získat zpět. Kamera se s nimi vznáší mezi filmovými kulisami, zatímco protagonistka se potýká s nástrahami byrokracie a psychologickými dotazníky. Realita a fikce, dokument a performance, divadlo, stínohra a tradiční perské zobrazení, to vše se prolíná v mnohovrstevnaté směsici podložené hudbou a absurdním humorem.

© Leonie Huber